KOMÍNY

Stanislav Kostka Neumann

Bylo to v dubnu táhlo poledne(Na) jednoho panenského dne(Na) jenž aby zkrásněl umyl se po ránu rosou(Na) továrním šel jsem předměstím(Na) mysl jsem vedl jarem tím(Na) veselou zcuchanou bosou(Na) Do ulic slunce proudilo(Na) přes ploché střechy dílen šikmé světlíky(Na) přes pravoúhlá zdiva železné konstrukce(Na) a po pás vroucně se hroužilo(Na) do křehké zeleně stromů(Na) jež přišly sem z hořejších zahrad a niv(Na) v zákoutí továren na dvory domů(Na) po různu jedny melancholické trochu(Na) husím pochodem jiné za ruce držící se(Na) aby tu kolem šedivých zdiv(Na) jako když láska se rozleje(Na) natáhly svoje aleje(Na) Přidušen lomoz práce hučel(Na) ve vnitru budov za zdmi a za skly(Na) pokojně duben nad nimi pučel(Na) časem jen kdesi praskly(Na) rány do plechu(Na) kráčel jsem po dlažbě ssající slunce(Na) srdce si brnkalo na jedné strunce(Na) jako když chodil jsem po mechu(Na) Tu na křižovatce stanul jsem(Na) před nízkým továrním průčelím(Na) děravé zuby cenilo polednem(Na) na stráži stojíc před tělem svým(Na) tělem jak tábor zdí a kotlů kol a ploch a hran(Na) do všech je vmačkujíc stran(Na) A já jsem stanul okouzlen(Na) v ten jarní den dubnový den(Na) obrazem přeprůmyslovým(Na) leč nikoli tvrdé zvíře to(Na) jež armádou cizopasníků poseto(Na) horečkou práce páchlo potem kovovým(Na) mne jalo tak(Na) od slunce svatozář majíce(Na) oblohu držíce štíhlé jak světice(Na) svou slávou mi plnily zrak(Na) cihlové vodotrysky z předměstské hladiny(Na) tvořící na nebi pateru vidinu(Na) tovární komíny(Na) pět Ringhofferových komínů(Na) Řek jsem si To jsou tedy ty sloupy(Na) jež nad sebou v oblaku hustém(Na) na hromosvody nabodeném(Na) trůn boha průmyslového(Na) sobeckého a necitelného(Na) drží(Na) Řek jsem si to jsou ty ventily(Na) jimiž si odlehčuje přecpaný těřich města(Na) pouštěje smrduté větry(Na) v nebesa(Na) Leč dole stromy tančily kolo(Na) a zeleň naskrz prozářená(Na) křehká byla a chlapecká polo(Na) jak pučící právě žena(Na) A všecko dovádělo kol(Na) v sluneční lázni vřelé(Na) svět všecek byl veselý zlatodol(Na) a komíny ze zlata celé(Na) Nebylo možno neviděti(Na) jich krásu jich vznešenost(Na) i čímsi byly co může se rděti(Na) jak palma růst jak člověk hledět v budoucnost(Na) mělo svou zpupnost mělo svou nevinu(Na) pět Ringhofferových komínů(Na) Jich šamotové cihly(Na) mírnými city zjihly(Na) usmíval se děd i otec bratr syn i vnuk(Na) děd nejmenší věkem zčernalý(Na) svým zamračením se usmíval(Na) vnuk největší jun jak ze skály(Na) rozkročen mezi nebem a zemí(Na) mladému bohu se podobal(Na) Ti mladí vůbec tu stáli kol čela věnec(Na) cihlovou krajku stavitelský vavřín(Na) prostě a hrdě nesouce(Na) jak opravdoví dobří básníci(Na) na zemi nezadatelné stojící(Na) leč s hlavou vysoko(Na) Byla to zvláštní jímavá vidina(Na) na velkém terči světla(Na) čarovně oživla komínů rodina(Na) a cizokrajně kvetla(Na) Řek jsem si krásné jsou(Na) jak řečtí athleti(Na) řek jsem si nevinné(Na) vzbuzují úctu(Na) Tu všecky věci světlo vzduch(Na) zpívaly(Na) mně mysl nervy srdce vzruch(Na) zpívaly(Na) Až všecky tovární komíny(Na) co jich je na širém světě(Na) jak archandělé a strážci pokladu(Na) bdít budou v zimě i v létě(Na) nad prací zahradou veselou štěpnicí(Na) jež ovoce šlechtěné rodí(Na) pro blaho všech na volné půdě(Na) pro mezinárodní lodi(Na) pro blaho všech všem patříce(Na) do oblak bez bázně strmíce(Na) tu komíny hrotem svých hromosvodů(Na) až do hvězdného chorovodu(Na) žhavými písmeny popíší rozlohy(Na) celičké naší oblohy(Na) popíší celý nebeský dům(Na) Laudate genus hominum(Na)

Patří do shluku

cnost, vlast, musa, sláva, slovanský, šlechetný, jež, mrav, oslavit, oslava

94. báseň z celkových 114

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen. (Jan Pravoslav Koubek)
  2. Pijanovo dědictví. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Elegie na hrobkách veských. (Josef Jungmann)
  4. BALADA O SVĚTĚ. (František Táborský)
  5. NENIE NA MRTVÉHO VRABCE (Viktor Dyk)
  6. PAMÁTCE J. K. TYLA. (Karel Sabina)
  7. U lípy kvetoucí. (František Hajniš)
  8. None (Vojtěch Lešetický)
  9. Sen. (František Hajniš)
  10. XVI. PANU FRANTIŠKU KOHOUTOVI, kaplanu v Slatiňanech v Čechách. (Beneš Metod Kulda)