pokoj lidem dobré vůle
stromy, luna, oblaka
nad oblohou modré noci,
doma v garsoniérce
hebký svit a pavouk skromný,
pavučinu soukají tu
vlastně dva.
básníkovi v také noci
pavučina písně zní,
kdesi vedle hajá láska,
hlad je zatím zažehnán –
jako by šlo štěstí mimo
po špičkách.
čtyři stěny s pohledem
v zeleň plnou ještě darů,
s vřelým vínem vzpomínání
na hvozdy a na hory,
ale okna otevřena
v širý svět.
121
hamižností nezkalený
do dálky se dívá zrak
z československa až k číně,
ze španěl až k sovětům,
vidí živly, nitky, cestu
k pokoji.
z mála vidí velké věci
z ticha černých mračen běs,
mnoho po více jen slídí,
lží a zradou klame shon.
pokoj lidem dobré vůle,
spravedlnost nenasytným
žralokům.
122