meditace jednou provždy
když je ti šedesát, tedy už dost,
když pořádek v srdci a tepnách ztratíš,
také si vzpomeneš, žes tu jen host,
že prach jsi a v prach se vrátíš.
vadnoucí květina zhroutí se do trávy,
a pták, jenž dozpíval, se stromu spadne.
škoda, že nejsme pouhé ponravy:
chroust má své poslední jaro tak ladné.
jinak však sbohem a škoda slov.
bez pověr smrt – van brázdami čela.
náhradu najde i zármutek vdov.
hlavní věc: aby moc nebolela.
bez bídy, násilí, cizopasníků
bude se jednou as krásněji žíti.
tím bude smutnější smutek zániku.
nechtěl bych posledním člověkem býti.
55
ostatně padnu na prahu budoucna,
s očima plnýma minulosti –
to rovněž není pád ani opona
pro moje srdce, pro moje kosti.
proto však hlava mě vůbec nebolí,
má hlava čistého pozemšťana.
jsem příliš z mnoha v dálce i okolí,
jsou ve mně, já v nich a světová strana.
jen tu a tam, spatřím-li blízko před sebou
na větvi ptáče, uslyším zpívat
dětinský žal, že na tu věc rozkošnou
nikdy se potom už nemožno dívat.
56