cynthie

Stanislav Kostka Neumann

cynthie
máš ráda měsíc, když se dívá stříbrnou tváří do oken, a z temna zříš, jak zář ta tklivá krajinu mění v plachý sen? tu vzpomínám si na dalekou končinu jižní, tvrdou zem, kde v jasných nocích s myslí měkkou jsem jihl pod minaretem, a na všecko jsem zapomínal pro krásné oči nocí těch: na vzteklý svět, jenž v křečích línal, a jeho otrávený dech. 36 máš ráda měsíc, když kol mění vše ve stříbrnou vidinu? tak někdy tvoje tvář v mém snění vykouzlí jarní krajinu. tu zapomínám na břemeno všech vzteků, smutků, bolestí a jsem jen ten, jenž tvoje jméno, květ nese na ratolesti. 37