cynthie
máš ráda měsíc, když se dívá
stříbrnou tváří do oken,
a z temna zříš, jak zář ta tklivá
krajinu mění v plachý sen?
tu vzpomínám si na dalekou
končinu jižní, tvrdou zem,
kde v jasných nocích s myslí měkkou
jsem jihl pod minaretem,
a na všecko jsem zapomínal
pro krásné oči nocí těch:
na vzteklý svět, jenž v křečích línal,
a jeho otrávený dech.
36
máš ráda měsíc, když kol mění
vše ve stříbrnou vidinu?
tak někdy tvoje tvář v mém snění
vykouzlí jarní krajinu.
tu zapomínám na břemeno
všech vzteků, smutků, bolestí
a jsem jen ten, jenž tvoje jméno,
květ nese na ratolesti.
37