po prvé
po prvé ve svém životě celém
ne slovy, leč tóny rád bych zněl,
vše, čeho nelze mi slovy říci,
zahrát bych na staré loutně chtěl.
před sebou vidím růžový leknín
tváře, jež tichne, když minula slast,
bojím se téměř promluviti,
připadal bych si jak ikonoklast.
v poduškách kvete subtilní krásou,
strašlivou něhu mi do nitra vlil,
marně bych hledal stříbrná slova,
abych se k němu pomodlil.
slovy té něhy vyslovit nelze,
na strunách by se dala jen hrát...
tichounce, tiše, docela tiše
srdce chce z lásky se zpovídat.
38