a přece

Stanislav Kostka Neumann

a přece
navždy nám, navždy odkvetlo jaro, prchavé, křehké jaro těl. na posečeném palouku kvete soucitný, skromný jitrocel. snad je nám ledačeho líto. kukačka nezve po lesích. věneček suchý z ilusí loňských pod podobiznou visí tich. a přec nám v krvi nehmotný skřivan k snům jarním zpívá doprovod. a přece klokotají nám v mozku bystřiny smělých jarních vod. jaro je vůle, jaro je zápas. jaro je svět, jenž přichází. i po smrtelné posteli jednou nám rudé máky rozhází. 43