nový úsměv

Stanislav Kostka Neumann

nový úsměv
zas bledá růže sametová v mé teskné dny se usmívá, zas kolem ztepilého kmene má láska tančí bláznivá. leč zlatý oblak navždy odplul a šerý mrak mne provází, vztáhnu-li k teplu chudé ruce, uchopím stín, jenž zamrazí. a mrtvý sen již neotevře růžovou bránu, zlatý most. na slepou bábu mezi domy hraje si se mnou skutečnost. za rovník odplul oblak zlatý, jen úsměv z něho zlatého zbyl pro mne na rtech v bledé tváři: sváteční poklad chudého. 9