KUKUŘIČNÉ CHLEBY

Stanislav Kostka Neumann

Jak svítí(Na) zdaleka volají laskominy vznítí(Na) ty zlaté chleby v pekařských krámech kukuřičné chleby(Na) Jak ohromují(Na) lákají dráždí provokují(Na) když hlad ti zatlouká zvolna do mozku tupé hřeby(Na) Jen mrskneš okem po nich(Na) a již ti nejdou z hlavy(Na) a všude zříš je zlatý den(Na) cválají na zlatých koních(Na) v strakaté východní davy(Na) jsou zlatý hřích a zlatý sen(Na) lačného sytý sen(Na) Jak září(Na) do bledých vyhublých tváří(Na) když prodavač s fezem a nohama skříženýma(Na) hází je na váhu(Na) Jak planou(Na) dobrotou požehnanou(Na) když láme a dává je rukama pokojnýma(Na) žebrákům na prahu(Na) kňouravým hnědým žebrákům s dlažby(Na) To velikanánské mince jsou(Na) peníze nové ražby(Na) k oslavě země v oběh jdou(Na) země jež ploditi ráčí(Na) zříš jako klasy je pláti(Na) jak slunce jež klasům dá zráti(Na) jim netřeba hlavy ni znaku lesk a barva jim stačí(Na) a číslem jich zdá se nekonečnost(Na) Má mimojdoucí v oku vděčnost(Na) má jiný v oku hlad jda mimo sám(Na) já obé v oku mám(Na) Že hlad(Na) oh toho netřeba vzpomínat(Na) že vděčnost toť však proto snad(Na) že tato do zlatova vypečená žluť(Na) ten zdůvěrnělý obraz z daleké končiny cizí(Na) pojednou domova sladkou chuť(Na) jak jaro vzestup mízy(Na) probouzí ve mně(Na) v synáčku severní země(Na) nevěda proč(Na) venkovský vidím vířit kolotoč(Na) tam dole u Svitavy(Na) skleněné křišťály třepotají se řinčí polyfon(Na) činelů zářící placky se mihají zakřikne zvon(Na) a mládež se baví(Na) anebo v trávě šťavnaté hledím za motýlem(Na) pod jednou bílovskou strání(Na) kol v louce zlatem svítí steré pampelišky(Na) jak vyleštěné plíšky(Na) a vše je var a vše je kolotání(Na) a včela všecka žlutá pylem(Na) polednem se potácí(Na) Leč nezapomeňme na chleby kukuřičné(Na) z pečlivé ruky domácí(Na) To nejsou zlaťáky jež moslim vyplácí(Na) to není z hromady zboží(Na) jsou zlatější a vysoké vznešené spíše než sličné(Na) pravý dar boží(Na) Současně s mouchou(Na) se smutnou jednou mouchou(Na) k slunnému místu na naší zdi(Na) přilepil jsem se velmi(Na) Současně s mouchou(Na) dívám se na svět s hlediska hladové šelmy(Na) Zdá se že cosi jej hyzdí(Na) Mimo nás(Na) množíce slunce podjarní jas(Na) na hlavě nosí hnědá děcka(Na) s domácím chlebem měděné mísy(Na) Každý je čísi(Na) a děcka jsou veselá všecka(Na) barvené ručky vzduchem jim těkají(Na) dřeváčky hbitě klapají(Na) Můj žádný však není(Na) zvířátko dravé v mozek mi kouše(Na) Oh pokušení(Na) Rozkoši vrchovatá(Na) zmocnit se kusu tohoto zlata(Na) Kousíček dal bych také své mouše(Na) Vznešený chlebe(Na) se zlatem slunce zpíváš a hřeješ(Na) V nitru však zebe(Na) myšlenka kterou po cestě seješ(Na) Leč na slunném místě(Na) vše chladne hroutí se jistě(Na) Soucit a něha a žel(Na) náhle mi srdce chytly prsty jak drátky(Na) teploučký váček zazvučel(Na) korálky rudé v něm chřestí(Na) zadními vrátky(Na) mrtvolu dáváme poodnésti(Na) korálky rudé zvoní(Na) srdce mi zpívá(Na) na plavém koni(Na) jaro snad vjíždí a zpívá(Na) celý svět zpívá(Na) i slunce zpívá(Na) na něco všichni čekáme(Na) a docela tiše si zpíváme(Na) Kdybychom všichni kolik je nás(Na) za ruce vzali se spolem(Na) a ohraničili sluneční jas(Na) velikým kolem(Na) kde by se vzal tu by se vzal(Na) uprostřed kola malý spasitel(Na) a ten by všemu světu lámal a rozdával(Na) božího daru kukuřičnou žluť i žitnou běl(Na) a byly by to zlaté chleby domácí(Na) a nestáli by kolem žebráci(Na)

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

234. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. JSOU PODEZŘELÍ ORLOVÉ... (František Serafínský Procházka)
  3. Duše a luza. (Antonín Sova)
  4. ÚZKOST. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Večer. (Antonín Sova)
  6. Už chci jísti jen chléb odříkání, (Josef Holý)
  7. První koncert. (Antonín Sova)
  8. NAŠE POESIE. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V PROTĚJŠÍM OKNĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  10. RUSALČÍ HLAS (Jan Opolský)