Notturno.

Adolf Bohuslav Dostal

Ta vlahá noc, tak mystická a snivá, kdy v okně vůně hyacinthů dýše, kdy z křoví plno slavíků se dívá, a tisíc květů s větví padá tiše, ta svatá noc, v níž hvězdy jenom hoří a dole v parku kvete jasmín bílý, ta do mých snů mi tiché štěstí tvoří ze vzpomínek, jež do duše jsme skryli. A čeho v žití nikdy nepoznáme, žár polibků při nichž se srdce modlí, a jimiž v hrudi věčnou vesnu máme, u mého lože v oné noci prodlí. Váš obraz do mých chorých snů se vrátí, a před ním prchne smrti přízrak tmavý, já jeho zář v své písně nechám pláti, jež kvetou kolem vaší drahé hlavy. A obraz váš se k duši mojí skloní, jež k obloze až vaší vůlí pne se, a v srdce vaše, kde jen růže voní, se láska moje, bílý motýl, snese.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

57. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VŮNĚ. (Otakar Auředníček)
  2. Stella maris. (Xaver Dvořák)
  3. SMUTNÉ OKNO. (Adolf Brabec)
  4. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  5. Zapomenutí. (Adolf Heyduk)
  6. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  7. Nepenthes. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Květ narcisu. (Antonín Sova)
  9. Já v snách tě viděl. (Josef Václav Sládek)
  10. VZPOMÍNKY. (Herma Pilbauerová)