VIII.
Hlava je nemocná ze všeho toho.
Hlava je nemocná ze všeho toho.
Z vražedných ovzduší odejdiodejdi, noho,
na duchu hlodá ten zločinný stín.
Posvátná místa jsou v kramářů rukou,
na místech proklatých rodičky mukou
vyznamenaný teď pyšní se syn.
Prohráno vše je zas, tak jako vždycky.
Na prsou cetku má mrzáček lidský,
v kapse má diety, v uších zní dík.
Fraška je u konce, šašci jdou domů;
pro radost voličů hromádku hromů
vymiškovaný si vymýšlí býk.
Mile si oddechli v dunajském městě,
lacino koupili zaťaté pěstě.
Lacino? Zadarmo dostali vše.
Vědí a cítí, že z rukou těch vůdců,
otrlých, sytých a prodajných svůdců
mohou chtít vše a dostanou vše...
Hlava je nemocná, horko je z toho.
Odvrať sese, zraku můj, odejdiodejdi, noho:
Blázen, kdo uvěří v nový tu den!
18
Navršme valy, byť dlaněmi svými,
to mezi sebou a malomocnými,
tu ať je síla, tam zbabělost jen!
Nevěřme nikomu na světě širém,
pole svá nedejme zarůsti pýrem,
před jedem chraňme svou mízu a krev!
Jsme-li však ztraceni? Národ náš má-li
vůdce, jichž hoden? Ať minulost spálí,
lokaje vmaluje tam, kde byl lev!
By ani studem již nevzplála krev.
(Vánoce 1908.)
19