Růže.

Josef Kálal Josef Adámek Josef V. Blanický František Adolf Borovský Václav Daněk Jan Dunovský Lubomír Fryč Karel Frič Otakar Halina František Herites Josef Holeček Bohdana Hrdličková Filip Hyšman František Kolář Miloslav Ladinský František Malač Tomáš Miloslav Marek Ferdinand Marenko Josef Maršálek August Vojtěch Nevšímal Slavoslav Novák Vojtěch Novotný Ondřej Palák Vojtěch Pekař Jan Pelikán Světimír Smutenský J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Boleslav Světelský Josef Tesař Marie Těšínská Vítězoslav Tůma Jaroslav Vrchlický

Růže. (Allegorie.)
Vypučelo poupě outlé, dítko mocné máti země: růže bílá vypučela na odiv celému tvorstvu. Krásné slunko zrakem žhoucím shlíželo na plod ten Flořin, bledá luna s tichou touhou snila o budoucí lásce. Vzešel máj, a poupě slouplo dětinnosti těsnou roušku, v plný květ se porozvilo ku podivu tvorstvu všemu. Tři žádali jeho lásky: Jasné slunce, luna bledá, a máť země, vlasť to jeho. Rozmýšlel se kvítek jarní. Zatím nápadníci všickni rozepnuli svoje sítě, aby kvítka kořisť drahou ulovili ve svou náruč. 13 Mocná královna nebeská láskyplné svoje hledy ssýlala naň se své výše, zahřívajíc oudy jeho. Z rána, jak jen jitřenka jí bránu růžnou otevřela, první její paprsleček k tomu místu zapolétl, kde v zátiší kvítek ladný blahé dosníval sny svoje; lehkým polibkem své záře zbudila je ze dřímoty. A když zemdlena již poutí k odpočinku pospíchala, poslední polibek ještě poslala mu na „dobrou noc.“ Zmizela ve šeru noci – aj tu žárlivá vyploula na nebeskou klenbu luna, aby také ona svoji lásky službu nastoupila. Žalným klokotem slavíka jevila mu trapnou touhu; čilým potůčku hrkotem ukolébala je v spánek, jarní noci teplým rouchem outlý kvítek zahalila, sama okem ostražitým nad usnulou bděla kráskou. Když pouť již svou dokonala, 14 bolestně ku kvítku vzhlédá, jasné slzy s dumných očí, jasné jako perly kanou – posledně je poceluje – – a již klesá za lem nebes. Každá z těch dvou mocných sokyň jenom krátký čas vždy živí láskou svojí lásku svoji; ale třetí vytrvává stále, ve dne jako v noci: z jejího vyrostla lůna, její péč ji vypěstila, její láskou dosud žije. Drahá země máť jest její, drahá země vlasť jest její, drahá země hrobka její. Proto také láska růže jenom k matce milé plane, jenom jí to útlé srdce v souzvuku milosti bije. Proto až ji času kosa nemilostně ve hrob sklátí, nepřijme ji slunce jasné,jasné ani luny okres bledý, země však laskavá náruč. *** Matkou že nám vlasť je drahá, ne ciziny zář sluneční, proto všecka naše láska 15 k vlasti drahé jenom plane, proto všecky naše činy jen ku její čeltež slávě. Proto až nám kosa smrti odejme dech láskou žhoucí – přijmi jeho křehkou schránku ve své lůno, vlasti drahá! 16 VÁCSLAV DANĚK.
Básně v knize Anemónky:
  1. Památce Petra Chelčického.
  2. Jihu.
  3. Oj, ta láska!
  4. Je svátek.
  5. Kdo Čech jsi, vytrvej!
  6. Kozáci.
  7. Pomiluj ny!
  8. Růže.
  9. Holubice.
  10. Z písní.
  11. Povzbuzení.
  12. Ku životu.
  13. Dvě růže.
  14. U kaple.
  15. Matčina rakev.
  16. Je láska pouto sladinké.
  17. Sen.
  18. Opuštěn!
  19. Rozleť se volně, písni má.
  20. Mojí lyře.
  21. Máj.
  22. Řím.
  23. 1. Na nebi vzešly hvězdičky,
  24. 2. Bych napsal, tak mne žádali,
  25. 3. Až ku hrobu mne ponesou,
  26. 4. Ty pohledla jsi na mne –
  27. Do Hor!
  28. Svadlá růže.
  29. Na hřbitově.
  30. O vzkříšení.
  31. Ukolébavka mé lásce.
  32. Sama sobě nerozumím.
  33. Jak jsem v světě osamělá.
  34. Na hvězdičky.
  35. Na růži když patřím.
  36. Těžká pomoc.
  37. Ani v nebi.
  38. Píseň.
  39. Moje kletba.
  40. Před bojem.
  41. Klam.
  42. Poupě lásky.
  43. Nechte mne!
  44. Dívčí zvuky.
  45. Rybákova dcera.
  46. My svět svůj máme!
  47. Mladý drotar.
  48. Anděl strážce.
  49. Jsem lékařem.
  50. Boly mého srdce.
  51. 1. Myšlenky se k hlavě snesly
  52. 2. Často zdá se, jakby tropiť
  53. Uskok.
  54. 1. Jak sladce, mile v hájku zní
  55. 2. Co poutník mdlý a neznaný
  56. 3. Jen tobě chci já věnovať
  57. Na Kavkaze.
  58. Kozáci.
  59. Harač.
  60. Meč králeviče Marka.
  61. Otmica.
  62. Dědictví.
  63. Nešťastné děvče bledé.
  64. Prosba.
  65. Opuštěná.
  66. Ptáš se?
  67. Viola.
  68. Materialistům.
  69. Svornosť Slovanů.
  70. Chvála zatvrzelé zpěvačky.
  71. Útěcha.
  72. Špatný rozpočet.
  73. Moje přání.
  74. Řezníkovi.
  75. Kritikovi.
  76. Eskamotérovi.
  77. Nad hrobem bohatých tet.
  78. Nepravému demokratu.
  79. Modrokrevnému baronu.
  80. Idealistům.
  81. 1. Na nebi lesklé obláčky
  82. 2. Ta zem – to býval kdysi ráj,
  83. 3. Mně širý svět je neznámý,
  84. Poutník.
  85. Ballada.
  86. Chci žíť!
  87. Má letí loď...
  88. Palte oběť!
  89. Z „Ozvěny”.
  90. 1. Seděli jsme spolu na zahradě,
  91. 2. Často sobě přemilostná strojím
  92. 3. Stoje na rozhraní obou světů,
  93. Píseň.
  94. Znělka.
  95. 1. Na obloze zachmuřené
  96. 2. Mnoho jest té lásky, mnoho
  97. 3. Když to kvítko vidím
  98. Za jitra.
  99. Ty’s byla v chrámu velebném.
  100. Ta pravá láska.
  101. Umíralo slunko.
  102. Když za večera...
  103. Mému srdci.
  104. Kouzlo lásky.
  105. Má touha.
  106. Nemějte za zlé motýlku...
  107. Jak rozvitá lilie.
  108. Víra, naděje, láska.
  109. Pověz ty mi, ptáčku!
  110. Naše zpomínání.
  111. Jarní pohřeb.
  112. To srdce ubohé!
  113. Ideály strhej!
  114. V posvátném míru.
  115. Bratru.
  116. Běhy života.
  117. I. Hvězdičko má, když za šera
  118. II. Moje srdce – Tvoje srdce,
  119. III. Ty’s zapěla tak bolestně,
  120. Mé pušce.
  121. Povzdechnutí.
  122. V lesní tišině.
  123. Píseň.
  124. V ňádrech.
  125. Sežloutla ta lípa...
  126. Z lesa.
  127. I. V prvním květu svého mládí,
  128. II. Pro vše city jsem a tužby
  129. III. Kvetla’s jako růže planá
  130. IV. Opět podzim zasmušilý
  131. V. Mrtva... mrtva, můj ty Bože!
  132. VI. „Miluj, miluj,“ šepce růže
  133. I. Sloup u cesty poražený,
  134. II. Ve pralesích Ameriky
  135. III. Na kraji lesa oheň rozdělám,
  136. IV. Dávno jest už po klekání –
  137. Všední ballada.
  138. Fata morgana.