Attila.
(R. 450. po Kr.)
Attila, král Hunův, oděn zvěří koží,
nadarmo se nezval krutou metlou boží:
kudy přehnala se vojska jeho hustá,
tam prý ani drobná travka nevyrůstá.
Hun jak tygr dravý neznal slitování. –
Aquileja ještě zoufale se brání,
odrážejíc útok zběsilý a dravý.
Attila sám marně nové šiky staví,
marně volá k vojsku: „Kdo z vás bude prvý?“
Padají mu s hradeb, zaliti svou krví. –
Attila se nehnul. Krev toť jeho cesta!
V tom se mihli čápi. – „Ptactvo prchá z města,
tušíc jeho zánik. Vítězství nám věstí!“
Zvolal král a řídil ihned útok nový.
Smutný toho konec dějiny nám poví:
Padlo statné město pod drtící pěstí.
Světem dál se hnula krutá metla boží,
Attila, král Hunův, oděn zvěří koží.
39