Attila.

Jan Evangelista Nečas

Attila, král Hunův, oděn zvěří koží, nadarmo se nezval krutou metlou boží: kudy přehnala se vojska jeho hustá, tam prý ani drobná travka nevyrůstá. Hun jak tygr dravý neznal slitování. – Aquileja ještě zoufale se brání, odrážejíc útok zběsilý a dravý. Attila sám marně nové šiky staví, marně volá k vojsku: „Kdo z vás bude prvý?“ Padají mu s hradeb, zaliti svou krví. – Attila se nehnul. Krev toť jeho cesta! V tom se mihli čápi. – „Ptactvo prchá z města, tušíc jeho zánik. Vítězství nám věstí!“ Zvolal král a řídil ihned útok nový. Smutný toho konec dějiny nám poví: Padlo statné město pod drtící pěstí. Světem dál se hnula krutá metla boží, Attila, král Hunův, oděn zvěří koží.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

481. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smíření. (František Alexandr Rokos)
  2. Zrádce. (Rudolf Pokorný)
  3. Havrani. (František Leubner)
  4. Den svatého Rufa. (Vincenc Furch)
  5. XXI. Války milovné Kouřimské kníže, (František Jaroslav Kamenický)
  6. Spytihněvův soud. (Jan Evangelista Nečas)
  7. Král a vlast nadevšecko Cžechům. (Michal Silorad Patrčka)
  8. Hrdina minulosti. (František Cajthaml-Liberté)
  9. XV. Vojenská. (Josef Hubert Tichý)
  10. Vojín kmet. (Václav Jaromír Picek)