Hory samá krása.

Jan Evangelista Nečas

Ach, hory, hory, není to jen zdání, že na vás nebe ku zemi se sklání! Tam s růžového lože slunce vstává, a svítí, hřeje, zemi život dává; tam ladná luna počíná pouť svoji, a stoupá nebem ve hvězdnatém roji. Tam o hřebeny vaše opírá se most duhy ve své vyklenuté kráse. – Ach, hory, hory, kdo ví, kdo dá rady, jak vystihnouti všechny vaše vnady? Jste z jara plny vonných, milých dechů a jde se ve vás po kobercích z mechu; jste samá svěžest, tvářnost máte vnadnou, i když vám sněhy na haluze padnou. Ach, hory, hory, vy jste krásou kraje! Co barev, odstínů tam na vás hraje! Tu světla blysk, tam mraků zastínění – a vy jste jiny každé chvíle denní: jste jasně modré, světle zelenavé, a po západu zádumčivě tmavé; dnes od nás daleko se prostíráte a zítra k podivu se blízko zdáte, tak určitě se rýsujete v dáli, jak byste nám tu před očima stály; a jindy v mlze tratíte se zraku, že nelze odlišiť vás od oblaku. A opět jindy za jasnoty denní jste zmizely nám, sledu po vás není. – Ach, hory, lesy, v zimě, v letní době, mou duši celou táhnete mi k sobě! Tam ve vás všechno roste, plno mízy: strom z kořene, květ z cibulky a hlízy, tam šumí hvozdy, vlny na potoku, tam časem laň se mihne na poskoku, tam ptactvo pěje na větvích a v letu, tam pestrý motýl hostem bývá v květu, tam člověk, vida samý les a nebe, trud, tíseň duše pouští mimo sebe. – Tam s milou přírodou tak srůstám časem, jak bych byl ptákem, stromem, nebo klasem, neb na potoku ostříbřenou vlnou, neb hudbou lesní, tichou, tajeplnou, neb obláčkem, jejž ranní zoře zlatí, neb krůpějí, jež do země se tratí. – –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

519. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVOJÍ SVĚT (Jaroslav Vrchlický)
  2. MÁ LÁSKA (Xaver Dvořák)
  3. Jitro na horách. (Jaroslav Vrchlický)
  4. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  5. HYMNA STROMŮ. (František Serafínský Procházka)
  6. Léto. (Jaroslav Vrchlický)
  7. OBZORY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. O Pane, kterým stojí vesmír celý, (Jan Evangelista Nečas)
  9. ZEMĚ. (Irma Geisslová)
  10. ISRAFEL (Jaroslav Vrchlický)