Samomluva výbojné války.

Jan Evangelista Nečas

Samomluva výbojné války.
Po krvi žízním! – Po krvi drahé matkám, sestrám, po krvi z mladých mužských těl. Za blesku pušek, střelby z děl porážím, kácím, trýzním – Po krvi žízním! Hymna moje hučí z hrdel jícnů řvoucích. Seju smrt – a klidím vzdechy mroucích. Národy a země do úmoru trýzním. Po krvi žízním! Mně na posměch je lidskost, vina, hřích – I genialnost stojí v službách mých a plodí výzkum vražednějších zbraní. Jsem netvorem a saní! Chci hody smrti mít, kde okamžikem po tisících veta! Krev, krev chci pít! Mocnářové světa, panovníci země, napojte mě!
Básně v knize Žně smrti:
  1. Jaro jest...
  2. Tma.
  3. Táhnou voje...
  4. Vidím táhnout...
  5. Noc před bitvou.
  6. Duní děla.
  7. Samomluva výbojné války.
  8. Nad poli a nad tábory.
  9. Desátý den po bitvě.
  10. Hody červů.
  11. Před námořní bitvou.
  12. Po ruské katastrofě.
  13. Smutno...
  14. Temné tušení.
  15. Zvěd.
  16. Koník.
  17. Dialog.
  18. Příchod moru.
  19. Pole padlých.
  20. Velikáni válek a výzkumů.
  21. Výzkumy a válka.
  22. Bořil říše...
  23. Vstal s trůnu...
  24. Jas ve tmách.
  25. Od země vražd...