SLUNEČNICE

Karel Dostál-Lutinov

Vlak pádí v slunný letní den – dům strážný vedle trati, a za ním role slunečnic se v letním slunci zlatí. Jak škola zbožných prosebnic tu stojí v zlatohávu a sborem k slunci v jeden směr svou pozdvihují hlavu. A sborem se mu klanějí a vzývají své božství – nikdy jsem nezřel v modlitbě tak veliké jich množství. Tak všechny byly vnořeny ve svoje ideály – jenom ty zadní všetečně se na vlak ohlédaly. Můj Bože, už i květiny pobožny nejsou všecky! Měj, prosím, tedy shovění s lidskými také děcky!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

139. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÁN. (J. B. Polom)
  2. I ať volá... (Augustin Eugen Mužík)
  3. NÁVRAT. (Karel Červinka)
  4. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  5. Z nádraží. (Karel Jonáš)
  6. SETKÁNÍ. (Adolf Červinka)
  7. VEČERNÍ TOUHY. (Adolf Červinka)
  8. POHLED NA VLTAVU. (Pavla Maternová)
  9. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  10. IMPROMPTU. (Josef Svatopluk Machar)