POMNĚNKY

Karel Dostál-Lutinov

Dvé krásných očí se do mých zadívalo tak znenadání, jak by je z ráje znalo. Dvě krásné oči se na mne zasmály – tak náhle v světě – než jsme se nadáli. Já neviděl těla, já neviděl tváře, jen z očí se smála radostná záře. Jen jediný pohled tak hluboký, sladký – jen jednu vteřinu, jen okamžik krátký. A pak jsme se zase rozešli letem – těch očí už nespatřím a sám půjdu světem. A když na ně vzpomenu na krásu tu prostou, kam jenom pohlédnu, tam pomněnky rostou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

458. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tichá mluva. (Berta Mühlsteinová)
  2. 4. Vznes se na svých ještě křídlách s nebe růžobarevných (Jan Kollár)
  3. Starcova píseň. (František Alexandr Rokos)
  4. Slib. (Růžena Jesenská)
  5. XXVIII. Když sem v tvé modré oči hleděl, (Vincenc Furch)
  6. IV. Marie má! Sem oko Boží vzhlíží, (Jaroslav Martinec)
  7. LOUČENÍ. (Václav Jaromír Picek)
  8. Smutné dumy... (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. VI. Ty malé, milé pomněnky, (Adolf Heyduk)
  10. II. Nevím, co to jesti, v skutku, (Gustav Pfleger Moravský)