PETRARCA

Jan Opolský

Dal síle svojí cansóny takt limousinsky sladký(J7f) jak ratolesti kladl by a květy mezi řádky(J7f) med vřesů jak by provencských se rozdýchal zde vlahý(J7f) a lázeň smyslům připravil kam vstoupily by nohy(J7f) Dal krystalům svých sonetů jež světelně se mění(J7f) to nejútlejší nejbřitší a čisté vyhranění(J7f) Dal hybnost svojim sestinám krev madrigalů zpěnil(J7f) a přehluboko význam slov ve věčnu zakořenil(J7f) Však lásce což jest jejího se vzpíral dosud dáti(J7f) daň životu jíž povinni jsou hříšnici i svatí(J7f) byť trpělo tím bez míry neb vzpouru život trestá(J7f) to nejpyšnější ze srdcí jež tloukla ve zdech města(J7f) Však bylo jaro Šeřík kvet A glycinie kvetly(J7f) a lustry šumných kaštanů jak s rozžatými světly(J7f) ve středu zahrad zářily mdlé oranže a třešně(J7f) po tmavém modrém azuru šly bílé mráčky spěšně(J7f) a Rhôna plná jarních vod jež hučely a hřměly(J7f) jak před zápasem gigantů se skalnatými těly(J7f) Ta kypré břehy věnčila svou sněhobílou pěnou(J7f) dnes žijíc touhou ztracenou a znovu nalezenou(J7f) A jiřičky a skřivani ve vzduchu teplém vonném(J7f) ti oživili nebesa nad krásným Avignonem(J7f) až zdálo se že voda vzduch i ševel trav a křoví(J7f) ku síle pojí života i sladkost bájesloví(J7f) Jen šedý klášter Klarisek ten necítil víc jara(J7f) zde tupé času míjení je prázdnost bezetvará(J7f) jsou svatí z bílých mramorů tu ledoví a němí(J7f) a serafům vír mystický tu věje perutěmi(J7f) Tam mučedníci neblazí jsou extaticky vzpjati(J7f) ku jakýms prázdným výsostem kde nelze umírati(J7f) Má bledé zlato monstrancí lesk třeštivý a krutý(J7f) a duhy záře okenní jsou smutně rozdechnuty(J7f) Van korouhví a bílých svěc toť modlitba jest jejich(J7f) tíž nutí dvéře železné by vzdychly ve veřejích(J7f) dřív za sladkým snem života než s lomozem se zavrou(J7f) Den jarní v chrámu Klarisek Den první schůzky s Laurou(J7f)

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

233. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. FATUM (Jan Opolský)
  2. Než vykouřil jsem jednu cigaretu. (Jaroslav Vrchlický)
  3. BALLADA O KRITICE. (Herma Pilbauerová)
  4. BLAHOŘEČENÍ (František Zavřel)
  5. Sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  6. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  7. Verše pro nevěstu. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Jest život bludištěm, i když je svitý ( H. Uden)
  9. NI ZISK, NI SLÁVU (František Serafínský Procházka)
  10. MOTTO (Otokar Fischer)