KRÁLOVSTVÍ DUŠE

Jan Opolský

Takový krásný plachý kraj Obloha modrá mračna(J7f) Nedojdeš cíle touhy své jednou je stíhat začna(J7f) Kam ona plují pluješ též na velké lodi snění(J7f) vábí tě strašná vnitřní moc oceán sám to není(J7f) Jeví se zrakům ztrácejí v tisíci klamných stanech(J7f) nestihneš s nimi přístavu bludné své pouti zanech(J7f) Nejčistší dálku kterou jsi vysnil v svých letech mladých(J7f) nejtěžší vůni z tajemna kterou tě vesmír zadých(J7f) V nejhlubší doly věčnosti k nejvyšším vrchům blaha(J7f) za těmi mračny srdce chtíc po marném štěstí sahá(J7f) Takový krásný plachý kraj Řeka tam šumí tryská(J7f) na boj vln jako na život pohledět můžeš zblízka(J7f) v nezmarném tempu jsoucnosti přes mrtvou vlna živá(J7f) nikdy jich množství jako vojsk duchových neubývá(J7f) Zlato se žhoucí sluneční rozlévá jasně po nich(J7f) pěna jak hříva zvlněná na sivých perských koních(J7f) Večer se na jich hladině takový odraz shledá(J7f) jako by sličná mrtvola klesala ke dnu bledá(J7f) jak by se písek hvězdný sil s tajemných do vod dlaní(J7f) z mlčících prostor vesmíru do hlubin hrobu za ní(J7f) Takový krásný plachý kraj pokojné širé lány(J7f) voňavou travou osením v hojnosti požehnány(J7f) roubeny lesy černými ve kterých šum a sláva(J7f) tak jako zřídlo mystické vyvírat neustává(J7f) Kde voní kapraď malina temnou se krví rdíce(J7f) prsa kde mlčky živa jsou z chladu a pryskyřice(J7f) Vysoko v sosnách usíná vábení žluv a drozda(J7f) všecko až na dech poslední hlubina houštin rozdá(J7f) všecko dá duchu člověka k samotě který přilne(J7f) Takový krásný plachý kraj Království duše silné(J7f)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1130. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  2. URANSKÝ DEN (Hermor Lilia)
  3. SARAIL (Jan Opolský)
  4. SLUNCE. (Antonín Sova)
  5. OH, JAK JE KRÁSNÉ... (Viktor Dyk)
  6. POUTNICE (František Odvalil)
  7. Závist. (Milan Fučík)
  8. JEN TO NEKONEČNO MILUJI... (Sigismund Bouška)
  9. XLII. Co jest slza? – Skvostná karbunkule (Jan Neruda)
  10. II. (Rudolf Pokorný)