O chudém kováři.

Čechoslav Ostravický

Buší perlík do železa, buší, skáče vesele, kovadlina po vsi zvučí, jako když se rozehlučí všecky zvony v kostele! A jak perlík lítá, skáče po železe žíhavém, kovář sobě pobroukává, pobafuje, pomrkává, hlavou kývá tam a sem –: Čtyři děti, pátá žena a my chleba nemáme, prázdná sýpka, prázdny stáje, bandurskou nám bída hraje a my na dluh kováme. Daně, platy, exekuce, úrok židu šenkýři a ty strasti a ty sloty a ty trudy a ty psoty jako diví upíři!“ Zařehotá koník vraný, před kovárnou zastaví, uklání se kovář chudý, neví žasem kam a kudy, jak jej jezdec pozdraví: Přichystej se, kováříčku, přichystej se kováři, tři sta koní kovat máme, výdělek ti slušný dáme, dělej, se podaří. Tuto vezmi na železo, tuto vezmi na chleba, podkověnky kovej s pílí, dostavím se v pravou chvíli; víc ti vědět netřeba.“ Zmizí jezdec jako přelud, zmizí jezdec jako stín, jakby zemse rozstoupila a jakby ho pohltila z nenadání do hlubin. Ale po vsi plno žasu, plno řeči, hluku dnes, že v kovárně jako k tanci buší, skáčou umazanci, jeden šprým a jeden ples. A ten perlík po železe, hoj, jak skáče vesele! kovadlina zní a zvučí, jako když se rozehlučí všecky zvony v kostele! V smíchu, šprýmu, v ohni, dýmu přibývají podkovy a než slunko za červánků třikrát ulehlo si k spánku, hle, jsou všecky hotovy! A než nová vzplála zora, před kovárnou jezdec zas –: Vstávej, kováříčku, vstávej, v prachovičkách nezůstávej, kovat koně přišel čas!“ A v pytli podkověnky na vraníka složili a jak přelud v okamžiku kovář s jezdcem na vraníku všem se s očí ztratili. Stojí hora Čantorije plna tajů, plna dum, sterou zvěstí opředená jako v snění ponořená tiše pne se k nebesům. Dojel na ni koník vraný, zadupotal podkovou, rozstoupla se hora celá, jezdce rázem obestřela neproniklou temnotou. Vykřikkovář a jak vzkřiknul, siný svit kol náhle vzplál a uprostřed na nádvoří mezi jezdci, mezi oři udivený kovář stál. Tři sta ořů po nádvoří, bělouši i vraníci a na koních jako z žuly nehybně se v zbrojí pnuli vojínové mlčící. Našich slezských bohatýrů nezdolná to družina, čeká tuto v plné zbroji, časů věčném na orloji vzejde hodina. ty rodné slezské luhy požár války zaplaví, ty šiky slezských synů vzplanou hrdě za otčinu v zápas slední, krvavý. kol bitvy zhoubné moře sevře statný jejich šik a kol vrahů záštíplný, jako jekot dravé vlny, vítězný se vznese ryk, tenkrát oni bohatýři z Čantorije vyjdou ven, tenkrát vítězné své meče do hrůzné zvednou seče na krvavý soudný den. A vše škůdce a vše vrahy zhubí mocnou zbraní svou a svit nových, lepších časů vzplane plný třpytu, jasu nad Slezanů otčinou. – – Nuže, kovář do kování připravil se ve spěchu, přiměřoval, přistruhoval, přikovával, nasazoval, nedopřál si oddechu. A ty ťuky a ty zvuky, hoj, jak kolem hlučely! jako když to zlaté mládí v hospodě se rozdovádí při muzice v neděli! Ale poslézdokováno! Rozstoupla se hora v mžik, v prázdný pytel vůdce páže kovářovi smetí háže –: To za práci přijmi v dík!“ Ale kovář rozehřál se: I ty kuno!“ zahoří, za mou práci v potu, chvatu pytel smetí dáváš k platu? – Jen si plat svůj uspoři!“ A smetí z pytle sype, z Čantorije prchá ven, v neustálém hubování letí domů horou, strání nespokojen, rozezlen. Hodí pytel do kovárny, ale to náhlý svit? – Ze dna pytlematko svatá! – vytrousí se hrstka zlata, jeden skvoucí, smavý třpyt! Hledí kovář ve úžase, hledí jakby oněměl a pak k Čantorii letí – – vysypané v hoře smetí do pytle zas sebrat chtěl. Hledá otvor dnem i nocí, bloudí dolů, nahoru, jezdce uvnitř přivolává, každý kámen prohledává v neustálém pozoru. Ale mlčí Čantorije, nikde otvor, nikde vchod, marno vše! – – – A jako zničen prchá kovář bolem sklíčen, v mysli chmuru, v srdci hlod.

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

8. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  2. Z DÁLI TO ZVONKEM ZNÍ... (František Serafínský Procházka)
  3. None (Svatopluk Čech)
  4. Kovář. (Matěj Havelka)
  5. Zvuky kovů. (Karel Alois Vinařický)
  6. Sen budoucnosti. (František Cajthaml-Liberté)
  7. V LOMĚ. (Ferdinand Tomek)
  8. II. Vše rozmetáno v prach a rozvaliny, (Josef Václav Sládek)
  9. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  10. Májová. (Josef Václav Sládek)