XVII. Když duše tužná v oko zírá,

Gustav Pfleger Moravský

XVII.
Když duše tužná v oko zírá, Když duše tužná v oko zírá,
 V té hloubi citův závratně se topí: Tu hvězdné víčko závistně se klopí, S nímž v oku touhy lesk blahostně zmírá. Však řása hebká hledu neupírá, By clonou tou zřel rájův letné stopy, Jichž přísným umem onen nepochopí, Jejž nekouzlí přesladká citův míra. Jest oko děvy v tomto povzezření, Jak slunce nyvé, když se v západ chýlí, Když první stíny kol něho se vinou. Však vzhledne-li pak děva v zachvácení, Tu slunce ranné vyjde v hravé píli; Ty blesky oka k nadšení mně kynou. 11

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský