MYSTIKA.
DUŠE:
Věčný! Ukaž mi Svoji tvář,
zářící velebou!
BŮH:
Stojím před tebou.
Jen sejmi s očí šlář.
DUŠE
Pane, který?
BŮH:
Shoď s očí roušku omámení.
Alkohol, Nikotin, Coffein –
jak mraky leží mezi mnou a tebou.
DUŠE:
Pane! Mrak ten jsem shodila –
však ještě mlhy mezi námi!
BŮH :
Jsi ještě KRVÍ svého těla opilá.
Ta ještě šumí kolem tebe v bujném varu,varu
jak nad tonoucím vlny vodopádu,
že nerozeznáš mojich tvarů.
DUŠE:
Už, Pane, postem krev jsem zkrotila
a bděním přehlušila její var a žár.
Však ještě Tebe nevidím.
Vzpomínky mladých let mou hlavou víří,
všech tvorů obrazy se duchem kmitají,
nesčetné zvuky starých písní,
ba i to modré nebe, i ty hvězdy panenské,
jež tančí před Tebou,
jsou stěnou mezi Tebou, mnou.
Umlč ty hlasy tvorstva vůkol mne,
ať Tebe slyším!
39
BŮH:
Nuž tedy spouštím oponu,
jen oka mžik,
neb pohled delší by tě zavraždil,
jak pojistka se ztaví proudem silnějším.
DUŠE:
Pane vidím! Ty Vše Jsi a já – nic.
Věčnosti mrazný éther fičí kolem mne.
Pres světy, prostory a časy letím v dál.
Ó, jak Jsi STRAŠNÝ!
BŮH:
Oponu spouštím!
Jen cíp jsi zřela mého pláště.
Ty musíš ještě věky růst a sílit,
než budeš silná dost mne znát a milovať.
Dub musí dlouhá léta zrát,
než krásu vichrů pochopí.
DUŠE K JINÝM:
Mystika není opojení smyslů ani snů.
Jest VYSTŘÍZLIVĚNÍM z opilství těla
a z malých lidských předsudkův a měřítek.
Pomalu cítím růsti svoje křídla.
10. 12. 1909.
40