MIKULÁŠI ALEŠOVI

Karel Dostál-Lutinov

Mně zdálo se, že’s umřel nám nám bylo cize, hluše, jakoby českým krajinám odešla česká duše. Jakoby Říp a Vltavu odnesli z české země, jakoby Praha vymřela a věže stály němě. Jak byl by umřel hrdina a našich srdcí kníže, jak by se tepna přetrhla, jenž vnuky k dědům víže. Hlavičko moudrá, šedivá! Pravice, dive lidský! Ty srdce zlaté, předobré – zůstaň tu s námi vždycky!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

289. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písničkář. (Václav Šolc)
  2. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  3. VEČER PO POHŘBU JOSEFA MATĚJKY (Viktor Dyk)
  4. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  5. PRAHA SENTIMENTÁLNÍ. (Emanuel Čenkov)
  6. Při návratu do staroslavné Prahy. (Václav Pok Poděbradský)
  7. OHNÍČEK NA STRÁNI (Bohdan Kaminský)
  8. NA HLUBOKÉ. (Jan Červenka)
  9. Přípitek Mikuláši Alešovi. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V DEN POHŘBU SVATOPLUKA ČECHA. (Emanuel Čenkov)