Ranní modlitba otcova.

Václav Jaromír Picek

Na horách svítá, Slunce uvítá Lučiny, doliny, háje, Mlha se vznáší, Vánek přináší Zvonečků hlasy co z ráje. Bože, o Bože, Zhlédni na lože Drahé mé choti a dítek; Z lásky tvé věčné Na zemi vděčné Zkvetl mi každý ten kvítek. Otče a Pane, slza mi kane, Ctím tě, na blízku tě tuše; Dej ať jsou zdrávy Drahé ty hlavy, Vždyť jsou mé srdce i duše. Ještě mi spějí, Brzo však znějí Díky za spánku pohodlí; Zdvihnou očinky, Sepnou ručinky, „Otče náš“ hned se pomodlí.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

421. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 6. Modlitba má dne 26 července 1818. (František Palacký)
  2. 131. Z ruky Toho, který vládne světy, (Eduard Just)
  3. Slunce nad hory se vzneslo, (Emanuel Züngel)
  4. V. V den jmenin Svých ó slyšte dítek hlas, (Herma Pilbauerová)
  5. Plakala jsem s dětmi (Marie Čacká)
  6. (Učiteli na rozchodnou.) (Emanuel Züngel)
  7. 125. Bůh žehnej Vám! (Eduard Just)
  8. 129. Na perutích lásky ku vysosti spěje (Eduard Just)
  9. Matce Podlipských. (Josef Václav Frič)
  10. 22. Jak slunce mladý máj, (Josef Uhlíř)