KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST.
Nermuť sese, můj bratře Čechu,
Co své lůže v chyži máš,
Drahé vlasti pro útěchu
Že své zrnko nepřidáš;
Vlast chce vůli, srdce tvoje,
Nad těmi jsi králem sám,
To jsou zlaté sklady, zdroje,
Z těch dar neseš v Slávy chrám.
Když ku cnosti bratra vedeš,
Statné syny vychováš,
Tiše proudem strastí bředeš,
Nehodám všem odoláš;
Když pospíšíš v svaté seče,
Káže-li to vlast a král,
Když tam krev tvých synů teče:
Pak jsi vlasti – dosti přál.
V chrámě zásluh věnců skryto,
Co je hvězdic na nebi,
Nejkrásnějších tomu svito,
Nejradč vlast kdo zvelebí;
Ona někdy zváží činy,
Kdo byl s duší, s tělem Čech,
Ověnčí své věrné syny,
V chyži jako na hradech.
74