SLUNCE NA ZÁPADĚ.

Václav Jaromír Picek

Jak to slunce dohořívá! Kmet se na ně vlídně dívá, Za hory jak zapadá; Zapadá, ach zapadává, Němou kmetu známku dává, Že i proň hrob vyhledá. Vyhledá, ach čirotemný, Nebo silný jako jemný Musí hrobu kosti dát; Než kmet hořem nic nepláče, Jeho oko jasně skáče, Jakby chtělo věčně plát. Ai však bude věčně pláti! Než dřív musí v hrobě zráti, Co věčnosti připadá; Proto kmet vždy pleše, jásá, Chválu svému Tvorci hlásá, Když slunečko zapadá.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1111. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  2. Čím hrobu blíž... (Bohdan Kaminský)
  3. KOLEM LÍPY OPADANÉ (Antonín Sova)
  4. HÁDANKA (Hermor Lilia)
  5. CO Z PRACHU VZEŠLO. (Josef Václav Sládek)
  6. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. VEČER VYHNANCŮV (Viktor Dyk)
  8. Západ. (Antonín Klášterský)
  9. Slunce zapadá. (Rudolf Pokorný)
  10. Západ. (Hanuš Věnceslav Tůma)