SLUNCE NA ZÁPADĚ.

Václav Jaromír Picek

SLUNCE NA ZÁPADĚ.
Jak to slunce dohořívá! Kmet se na ně vlídně dívá, Za hory jak zapadá; Zapadá, ach zapadává, Němou kmetu známku dává, Že i proň hrob vyhledá. Vyhledá, ach čirotemný, Nebo silný jako jemný Musí hrobu kosti dát; Než kmet hořem nic nepláče, Jeho oko jasně skáče, Jakby chtělo věčně plát. Ai však bude věčně pláti! Než dřív musí v hrobě zráti, Co věčnosti připadá; Proto kmet vždy pleše, jásá, Chválu svému Tvorci hlásá, Když slunečko zapadá. 90