PO ZAŠLÝCH RADOSTECH.

Václav Jaromír Picek

PO ZAŠLÝCH RADOSTECH.
NetruchleteNetruchlete, bratří moji, Když radosti pochováte, Když u chrámu blaženosti Sloupy klesat uhlídáte; Vše co zemské musí klesnout, Z prachu zas jen prach vyzrává, Svadne poupě, svadne růže, Ač milostný zápach dává. Svadnouť někdy světy celé Jako poupě, jako růže, Svět – ta kytka stvořitele Věčně v ruce kvést nemůže; Lístky její – slunce, hvězdy, Opadají v času válce, Světy jiné sršet budou Z ruky Páně v světů dálce. Když i světy někdy svadnou, Proč ne zemské též radosti? Když na hrobě jejich zroste Strom, jenž sahá do věčnosti? Je toto, bratříbratří, strom života, Na němž kvetou palmy krásné, S těmi někdy k trůnu Páně Přistoupíte – v době spasné. 73