POUTNÍK.

Václav Jaromír Picek

POUTNÍK.
Klepe poutník na vše dvéře V pozdní noční hodině, Z ciziny se domů béře, Neb je sladko v otčině. Mnohý okno své otvírá, Ptá se, zda to našinec, Hned je zase však zavírá, Volaje: To cizinec! Klepe také u okénka, Kde dívenku celoval, Nekvapí však ven milenka, Již tak vroucně miloval. Aj tu poutník líce smáčí, Srdce nesa raněné; Ještě k jedné chyži kráčí, Zda tam duše milené. Sotva klepe, vyjde máti, Vyjde otec k synu ven; Proč ho mohli ti hned znáti? – Že pravý tam domov jen. 27