VĚRNÁ DCERA.

Václav Jaromír Picek

VĚRNÁ DCERA.
Sotva jaro první kvítky Máji daruje, Děva již ty Vesny dítky Ladně spojuje. V milé věnce čile splítá Růže, lilie, Hroby drahých duší sčítá, A ty pokryje. První věnec dobré máti K hlavám položí, Jíž tak časně v temnu spáti Kázal hlas boží. Na hrob klekne, trávku líbá, Líbá zas a zas, Vždy hlavinku níže shýbá, Uslyší-li hlas. Ale máti v chladném hrobě Dceru neslyší, A tak slza jen v té době Žely utiší. 82 Kráčí zpět, když slunce zhasne, Nic ji nebaví, Až strun doma zvuky jasné Slzu zastaví. Jen ji těšte, božské hlásky, By netruchlila, Ach, vždyť též na hrob své lásky Věnec vložila. 83