HVĚZDA V JEZERU.

Václav Jaromír Picek

HVĚZDA V JEZERU.
Spadla hvězda za večera Přímo s nebe do jezera. Šla matinka kolem břehu Co andílek s dítkem v běhu. „Aj matinko, co to spadlo? Na nebi snad kvítí svadlo?“ ‚Nesvadlo, to líbá nebe Krásnou zem, jak já teď tebe.‘ „Zřím hubinku tu i jiné, Jako růže vše to plyne.“ PusťPusť, matinko, pusť mne čile, Ať si schytám růže bílé.“ „Já si z nich kytinku svinu, Ráda budeš tomu činu.“ – ,Jezero tě neponese, Pohleď, jak se samo třese.‘ „Já jsem lehké jako pero, Pusť mne, máti, na jezero.“ 92 ,Kdybys jen sese, dítědítě, hnulo, Rychle bys tam utonulo.‘ Já, matinkomatinko, neutonu!“ Vece dítě k vodě v honu. Ztrne máti, hlas se chvěje, Chytne robě, domů spěje. Toto ale v nepokoji Vytrhne se matce svojí, Letí k vodě pro hvězdičky, Spadne – mrak jde přes očičky. Co strach matku k vodě vede, Je co hvězda dítko bledé. Od té doby za večera Hledí máti do jezera; Z krásných očí slza kane Každé hvězdě, co jich plane; Neb snad jedna z nich je robě, Ano leží v chladném hrobě. 93