KŘÍŽ.

Václav Jaromír Picek

KŘÍŽ.
Teče voda květným dolcem, Nad vodou na skále kříž, Tam jsi se dřív modlívala, Byla’s anděl – nebi blíž; Přítel tvůj po zdáli stával, Hledě v modré oko tvé, Jak ty k nebi, tak on k tobě Pozdvihoval rámě své. Teď se drahá jinde modlíš, Jinde vzíváš božskou moc; Zda přec pomníš na přítele, Když se modlíš „dobrou noc“? On tě zří, jak bílá klečíš, V komnatě své milené Před obrazem vlasti svatých Majíc oko zrosené. Až ozáří někdy luna Dolce, vodu, skálu, kříž, Zaleť v duchu k tomu kříži, Druha tam dlít uvidíš; Klečet bude na tvém místě, Hledě zbožně do nebe; Jak se’s za něj modlívala, Tak on nyní – za tebe. 48