KONEC PLÁČE.

Václav Jaromír Picek

KONEC PLÁČE.
Když matince v noci černé Zatlačuješ oči věrné, Ach tu pláčeš; Když na drahé otce oudy Sypají v hrob tvrdé hroudy, Opět pláčeš. Hrob zarůstá, s ním tvá rána, Slza je co rosa zrána, Tišej pláčeš; A když zelený již stánek Kde ty drahé pojal spánek, Tiše pláčeš. Tu se v srdce láska vloudí, Z oka slza nechtíc proudí, Sladce pláčeš. Než to srdce, tvým co vládne, Stalo se nevěrné – zrádné, Hořce pláčeš. 85 Tu přátelství kyne rámě, Ty tam dlíš co v svatém chrámě, Volněj pláčeš; Než přátelství v krátké době Odpočívá samo v hrobě, Ach zas pláčeš. Co tu v bolu srdci zbývá, Útěchu a sílu vlívá, Když tak pláčeš? – Pohleď k hvězdám, tam tě vítá Láska věčná, slze sčítá, Až – dopláčeš. 86