RŮŽE.

Václav Jaromír Picek

RŮŽE.
Má dušinko, ty chceš růži, Bys jí ňadra zdobila, Až k oltáři s druhem klekneš, By se’s navždy spojila. Dám ti růži, však ta svadne, Jako svadne láska tvá, Za to však mé lásky růže Věčně v duši kvésti má. Růže tato neuvadne, Sám jsem ti ji utvořil, Z citů svých jsem lístky dával, V srdce proud je ponořil. Takovou ti růži dávám, Ozdob se ní, duše má; Až ti všecky růže svadnou, Ta ti ještě vůni dá. A když se s ní bavit budeš, Pomníc, kdo ji daroval, – Šeptneš snad s perlinkou v oku: „On mne přece miloval.“ 84