PÍSEŇ PONOCNÉHO.

Václav Jaromír Picek

PÍSEŇ PONOCNÉHO.
Spěte, bratří, v noci temné, Já za vás bdím na věži, A ve výši hvězdojemné – Jemuž tvorstvo náleží; Protož spěte, bratří, tiše, Otec na vás hledí s výše. Spánek vlívá tomu síly, Kdo dřív za dne pracoval, Tělo, duši každou chvíli Blahu lidstva věnoval; Tam též sype vonné růže Anděl odplaty na lůže. Však noc dlouho nechtěj žádný, Kdo chceš k cíli přispěti, Neb ho opojí duch zrádný, Budeť blud jen viděti; V temnostech kdo rád chodívá, Posléz tmu za světlo mívá. 77 Hle, jak bledě luna svítí, V šeru dlívá město – vlast, Zde a tam se hvězda třpytí, Než to není slunce slast; Proto, BožeBože, dej, ať svítá, Vlast ať slunce zář uvítá. Hle, již dennice vychází, Na nebi je záplava, Jižjiž slunce jiskry hází, V blesku Říp i Vltava; VstaňteVstaňte, bratří! ráno, ráno, Statně budiž pracováno. 78