MOJE PÍSNĚ.

Václav Jaromír Picek

MOJE PÍSNĚ.
Písně, dcery mojí duše, Vás posílám, mír vám ruše, Za sestrami po vlastech! Nevím, jak se s nimi dělo, Co je oko nevidělo, Nevím, váš co osud všech. Leckdo vám snad v nedůvěře Zavíraje svoje dveře, Jmeno neupřímných dá; Než přistupte jemným krokem, Tažte se ho modrým okem, Zda tak zrádce vypadá? Nic netajte, co vám svěřil Ten, co vaši pout vyměřil, Jak vás věrně pěstoval, Co se v jeho oku skvělo, A na čelo vaše sjelo, Když vás něžně celoval. [1] Rcete, komu bouře milé, Vy že máte sbírat čile Květy míru na věnce; Cíle dojde tiché Labe, Krůpěj též, co skálu dlabe, Tak i míru milence. A teď jděte jmenem toho, Jenž ostříhá dítek mnoho, Hvězd co svítí na nebi; Než hned zaraz vaše noha Tam, kde krále, vlast a Boha Sbory ctnostné velebí. 2