VŽDY STEJNÁ PÍSEŇ.

Václav Jaromír Picek

VŽDY STEJNÁ PÍSENPÍSEŇ.
Jen mě nechte zpívat O dědině drahé, V její tvář se dívat, Jak milence blahé: Vždyť to, bratří, víte, Srdce čím oplývá, Že to hned jevíte, Z ust se ples ozývá. Když mohou milenci Stokrát v oku, hlásku, V ruchu a ruměnci Opětovat lásku: Proč se mám báti, Že planá má píseň, Když i vás uchvátí Stejně sladká tíseň? Tak mě nechte zpívat, Má že vlast je krásná, V duchu věstném snívat, Že zde doba spasná; Snívat o té době, Kde jí zkvete sláva, Dřív než na mém hrobě Povyroste tráva. 104 Nechte vy mne zpívat, Že to tak má víra, Jak chci věčně vzývat Tvorce všehomíra; Jak ten mne do ráje Zbudí zpode trávy, Tak vlast v rouchu maje Zaskví se i slávy. 105