KOLEM LÍPY OPADANÉ

Antonín Sova

Kolem lípy opadané nesedá už nikdo v stínu, krávy jdou tu na pastvinu, zlato listí na ně kane. Nad statky se šedě kouří, v chladné mrtvo sešeření vítr zaplakal jako člověk, který vzpomínal, toužil po někom nebo po něčem, co už dávno není, aneb co by býti mělo, čeho by se srdci chtělo. Proč ten vítr strašně bouří, rve tu lípu u myslivny v sesmutnělém osamění? Pro hřích její, že tak divný jednou probouzela svět, že tak voněla, že květ její zpíval píseň srdce, družnosti a odevzdání, těm, kdož přijíti by měli v chvílích, jež tak rychle pádí, dnes, neb nanejvýše zítra, když čekalo lásku mládí?

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

233. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohřeb. (Alfons Breska)
  2. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  3. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Čím hrobu blíž... (Bohdan Kaminský)
  5. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  6. Stesk. (Adolf Brabec)
  7. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  8. Smutný čas. (Adolf Heyduk)
  9. CO Z PRACHU VZEŠLO. (Josef Václav Sládek)
  10. SLUNCE NA ZÁPADĚ. (Václav Jaromír Picek)