HORA NAD DĚDINOU.

Václav Jaromír Picek

Zvěstuj oko, jak milá je Ona modrá výšina, Víš-li, u paty že leží Tichá, drahá dědina. Vrch ten jako dávný známý Pozdravuje z domova, Jako přítel, svou co věrnost Do šedin až dochová. Mešká-li na něm obláček, U lehounkém pohnutí, Zdá se, že to tam matinka V sladkém v náruč kynutí. A když mráček se rozplývá Po nebeském blankytu, Zdá se, k nám že její duše V toužném spěje pocitu. A když ještě zvonek zavzní Stejný jako v otčině, Tu duch letem holubinným Chvátá k rodné končině. Tak se nediv srdce plavci, Že mu bylo plakati, S ostrova když otcovského Kouř uzíral vztoupati.

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

216. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kamarádi. (Emanuel Miřiovský)
  2. None (Ladislav Quis)
  3. TICHÝ DŮM. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Pád rodu Mysironského. (Jan z Hvězdy)
  5. 16. Znáte žebračku, tu starou, (Václav Bolemír Nebeský)
  6. DUŠE A STÍN. (František Táborský)
  7. Cikáni. (František Cajthaml-Liberté)
  8. Ples čarodějnic. (František Ladislav Čelakovský)
  9. PO DEŠTI. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Smích. (Emanuel z Čenkova)