JSOU KVĚTY V SVĚTĚ.

Herma Pilbauerová

Jsou květy v světě bídné, povržené, jež nemají v tom širém světě více, než úsměv nebe plný slz a něhy, a v zimě utkají jim rubáš sněhy – a zmírají v něm tiše za vichřice. Ty úsměv neznají těch, kdo jdou kolem, jich ruka netkne se, kdy kytku vije, spíš krok je zdrtí; třeba vstanou zase, oč bídnější ve světa bujné kráse! Oč teskněji jim pod nebem se žije! Jsou květy bědné! Kdo je sadil v zemi? Kdo velel růst jim k hoři jen a stesku? Tak kvésti, oj, toť věčné umírání! A neví svět, že v náruč jsou mu dány jak tisíc druhých, planoucích tu v lesku. – – Jsou v světě duše, jak ty květy bědné, nic neznají, jen dálný úsměv nebe, je láska míjí, jak ty v pláni květy, a touhy jejich – v marno všecky klety, až přijde den, kdy smrt je v bezdno střebe...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

357. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVIII. Z všeho, co najdeme na světě tom, (Jaroslav Vrchlický)
  2. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  3. KVĚTINA. (Ludvík Lošťák)
  4. PÍSEŇ POHŘEBNÍ (Růžena Jesenská)
  5. Matčino políbení. (Herma Pilbauerová)
  6. Já v snách tě viděl. (Josef Václav Sládek)
  7. 23. Žel, že v této zimní době (Josef Uhlíř)
  8. POSLEDNÍ RŮŽE. (Irma Geisslová)
  9. Pousmání. (Adolf Brabec)
  10. Jdu lučinou. (Jaroslav Tichý)