Jak opozděný motýl.

Herma Pilbauerová

Jak opozděný motýl v květů víru, by temné přespal stíny, úkryt hledá, tak duše mil po svitu touží míru, kdy temno stesku ani spát jí nedá. Již opojen je rosou kvítek každý a v sladkém tone spánku, taje dechy – – má naděj prchá – marna touha na vždy, je černá noc a nikde paprsk těchy. – „Jak? temno díš?“ tak šepot kol se rojí. „Jen k nebi vzhlédni, co tam květů plane, jsouť věčný klid, je peruť lásky pojí, tam duše tvá nechť s svými žaly stane. Kdy duch tvůj vydán divé bouří zlobě, kdy blaho tvé se suje, boří, kácí: tu k hvězdám věčným v zbožné zaleť prosbě, jich záře klid a mír zas duši vrací.“

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

420. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Je noc... (Xaver Dvořák)
  2. PIA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  4. Šerá noc a truchlivá, (Rudolf Mayer)
  5. TEN NEPOCHOPIL... (Antonín Klášterský)
  6. BUBENÍK BUBNUJE... (Jiří Mahen)
  7. Harmonie. (Adolf Brabec)
  8. Hlas zvonu. (Adolf Heyduk)
  9. PO KLEKÁNÍ. (Jan Opolský)
  10. JAK DŘÍVE ZAS... (Karel Babánek)