Jak opozděný motýl.
1-1Jak opozděný motýl v květů víru,
1-2by temné přespal stíny, úkryt hledá,
1-3tak duše mil po svitu touží míru,
1-4kdy temno stesku ani spát jí nedá.
2-1Již opojen je rosou kvítek každý
2-2a v sladkém tone spánku, taje dechy – –
2-3má naděj prchá – marna touha na vždy,
2-4je černá noc a nikde paprsk těchy. –
3-1„Jak? temno díš?“ tak šepot kol se rojí.
3-2„Jen k nebi vzhlédni, co tam květů plane,
3-3jsouť věčný klid, je peruť lásky pojí,
3-4tam duše tvá nechť s svými žaly stane.
4-1Kdy duch tvůj vydán divé bouří zlobě,
4-2kdy blaho tvé se suje, boří, kácí:
4-3tu k hvězdám věčným v zbožné zaleť prosbě,
4-4jich záře klid a mír zas duši vrací.“
66