Na „našem“ hřbitově.
Zas po letech tu na tvém stojím prahu!
Tak přátelsky mně zdá se jak bys kýval
z těch polí, niv a hájů v úsměvu,
a náruč snivou tiše otevíral.
Křiž starý ční jak maják v modro nebe,
kol vlnami hrob ke hrobu se vine –
v těch roztříštil se žití sterý člun...
A přec se z trosek tolik míru line!
Z nich věčnost snuje vlákno nekonečné,
ta věčnost veliká z té pídi země,
v níž pohřebila vše, co život dal.
Ten zatím k novým bojům zvedá témě. –
Ó hřbitove, rci, zkad ty klid svůj béřeš?
Či z modra nebe? z jeho slunce žáru?
či z květů vůně, zpěvu ptačího? – – –
Ne, vždyť to vše i z života je darů.
„Je zídka moje – zapomnění řekou;
vše, co ti v ňadru pláče, jásá, bouří,
92
co radostí či žalem hruď ti rve,
se na mém prahu v bezdno věčné hrouží.“ –
A ticho zas i vnitř i vně i vůkol,
i v duši padá krůpěj z Lethe řeky...
a věčnost navíjí nit bez konce
dál z kužele, jenž rodí věků věky.
93
OBSAH.
Vstup5
Z českých krajů.
Pozdrav Praze9
Petřín10
Naše výstava12
Vzpomínka14
Silhouetta15
Z hor I.17
II. 19
Na Herštejně21
Na Trhanově I.23
II. 24
Na Brůdku25
Orlík27
Rodné vísce28
Naše hory29
Luční kvítí.
Jarní I.33
II. 34
[94]
Jde jaro35
Píseň37
V lese39
Na lukách40
Kouzlo lesa41
Na mezi42
Na prahu zimy43
Zima44
Sny.
Proč?47
Píseň jara48
V lásce49
Jarní hlasy50
Kolibřík52
Co život dal54
Sen56
Na mezi vonné57
Matičce I.59
II. 61
Matčino políbení62
Jezero64
Jak opozděný motýl66
Již soumrak tichý67
Vzpomínám I.68
II. 69
Hvězdy70
Má světnička71
95
Hudba72
Ve chvíli šera74
Vánoční strom76
Vánoční77
Reflexe.
Co tobě po tom!81
Skály83
Sláva85
Žaponský motiv87
Do památníku89
Štěstí90
Na „našem“ hřbitově92
E: až; 2004
96