Neodcházej, vesno má!

Rudolf Pokorný

Zažloutlo vonné na keřích listí, napíná ptactvo do dálky křídla, tajemná ruka oblohu čistí, stříbrné jíní travička zhlídla, umlká píseň na ústech mládí, ke krbu znova povídka svádí – ó neodcházej, vesno má! Nedávno plna půvabů, něhy, na zlatých křídlech májových vánků přiletla v naše nyjící břehy, a již se opět ukládá k spánku? A s ní má láska. Vykvetla růží, opadla ranně, ňádra se úží – ó neodcházej, vesno má! Přiletíš opět. Však ne má láska. Slunce tvé víc mě nezmladí v tváři: toliko pěkná o mládí zkázka svitne mi ve tvých červanů záři. Sněhové květy sprchují dolů, nadarmo volám v zoufalém bolu: Ó neodcházej, vesno má!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

412. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. Píseň nad kolébkou. (Alois Škampa)
  3. V. Dne barva duhová se ztrácí. (Adolf Heyduk)
  4. VERŠE. (Bohdan Kaminský)
  5. ŘÍJEN V LESE (Alfons Breska)
  6. Je tichý večer... (Růžena Jesenská)
  7. ŽLUTÉ LISTÍ. (Herma Pilbauerová)
  8. V zátiší. (Xaver Dvořák)
  9. PARK V ZIMĚ. (Vladimír Frída)
  10. Podzimní píseň. (Otakar Mokrý)