PARK V ZIMĚ.

Vladimír Frída

Odpoledne smutné, oblaka jsou šedá, holé větve vichr znovu rozechvívá, ticho, kde pták jindy při červáncích zpívá, prázdno v místech, v kterých jindy v jitru sedá. Přes zeď, kde kdys kvetla magnolie bledá, upřeně se v dáli oko moje dívá, v kraje cizí, jež houšť větví v létě skrývá; oko stále nové vidí, nové hledá. Tak i život, dokud jeho jitrem jdeme, myslíme, že žijeme jen v středu květů, za nimi že Bůh a to, co rájem zveme. Illuse když Osud s větví duše svěje, obzory se otvírají nových světů, v kterých se však slunce léta neusměje.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

65. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. Na staré římse. (Antonín Sova)
  3. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Adagio. (Antonín Klášterský)
  5. V zátiší. (Xaver Dvořák)
  6. Předtucha jeseně. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)
  8. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Memento. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Duma listopadová V. (Adolf Heyduk)