Jaro a pěvci.

Rudolf Pokorný

Kolikrát písní zvučelo mi srdce, kolikrát znova hoře mi je hnětlo, a vždy jsem vypěl je a hlavu zvedl, a odmlčev se, děl zas: budiž světlo! I věřil jsem už skoro v lidské řeči, že mládí z lásky vypěti se musí, že květem jara jest jen všecka láska, že každé srdce v mládí pět jí zkusí. A věřím dosud v jaro lidských srdcí, ba věřím víc: že každý pěvec pravý si jaro v srdci do té smrti střeží, že snění nejde mu – ni z mrtvé hlavy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

1035. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  3. Když zpívala mi píseň o hvězdách... (Bohdan Kaminský)
  4. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  5. SLET PÍSNÍ. (Antonín Klášterský)
  6. NA STAROU PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  7. V Tvé svatyni. (Xaver Dvořák)
  8. V jaře. (Ludvík Lošťák)
  9. VIOLETA. (Otakar Auředníček)
  10. V PLESU. (Irma Geisslová)