Sen.
Já umřel pro Tě, a Tys přišla ke mně.
Já ležel v rakvi, a Tvá ručka jemně
tré svatých křížků v rozluku mi dala,
i slzu jsi, má drahá, vyplakala.
A jak ta slza na líce mi padla,
v ustydlých žilách krev mi opět zmladla,
a písně nedosnělé mrtvý vzdech
zas ožil pěvci na ubledlých rtech...
Zas jako žitím zahořely tváře –
to byla slza za mne – písničkáře.
A druhou slzu cítím na svém líci –
hoj, puklé srdce ožilo mi v těle:
ta druhá slza byla za přítele...
O, moje drahá, jak Ti mám to říci:
jen ještě slzu, slzu vyplač třetí,
a nový život do prsou mi vletí!
Leč darmo, darmo po té slze toužím –
už více žití svého neprodloužím,
neb nemám slzy třetí – milenčiny...
O, nestojím o vavřín, lidé, jiný:
z těch sivých očí chci jen slzu třetí
a budu písně jako slavík pěti.
12