Sen.

Rudolf Pokorný

Sen.
Já umřel pro Tě, a Tys přišla ke mně. Já ležel v rakvi, a Tvá ručka jemně tré svatých křížků v rozluku mi dala, i slzu jsi, má drahá, vyplakala. A jak ta slza na líce mi padla, v ustydlých žilách krev mi opět zmladla, a písně nedosnělé mrtvý vzdech zas ožil pěvci na ubledlých rtech... Zas jako žitím zahořely tváře – to byla slza za mne – písničkáře. A druhou slzu cítím na svém líci – hoj, puklé srdce ožilo mi v těle: ta druhá slza byla za přítele... O, moje drahá, jak Ti mám to říci: jen ještě slzu, slzu vyplač třetí, a nový život do prsou mi vletí! Leč darmo, darmo po té slze toužím – už více žití svého neprodloužím, neb nemám slzy třetí – milenčiny... O, nestojím o vavřín, lidé, jiný: z těch sivých očí chci jen slzu třetí a budu písně jako slavík pěti. 12