Hodný věřitel.

Rudolf Pokorný

Hodný věřitel.
Na vršku veský kostýlek, klečí v něm pěkný andílek, zamyšlen, zrosená očka. Na koho myslí, na koho? Vím já to, lidé, beztoho! – Pán bůh mu modlitbu počká! Pán bůh je dobrý dědoušek, poví mu věru do oušek: „Nesmuť mi, panenko, v chrámě! Hoch tvůj už svaty přichystá – a ty si potom dojista vzpomeneš s dluhem svým na mě.“ 55